ZUZANA POLÁKOVÁ
Obor: vzdělávání, veřejný sektor Zaměstnavatel: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy S čím mohu svému mentee pomoci?
|
Zuzana vystudovala obor Sociální a kulturní antropologie, který jí dal určitý náhled na svět a způsob uvažování o společnosti a jinakosti v ní. Toho využívá dodnes i v rámci své pozice. Již během studia byla zapojena do několika aplikovaných projektů, například se účastnila terénního výzkumu na téma Vnímání bezpečí ve vyoučených lokalitách. Jinakost se naučila vnímat jako výhodu a možnost obohacení jakékoli práce, kterou člověk dělá. Po studiích odjela na několik měsíců do Peru a po návratu nastoupila do eventové firmy, která organizuje velké vědecké a lékařské kongresy. Po dvou letech navázala na svoje další studium Veřejně a sociální politiky a sdostala se k práci na koncepčním oddělení odboru vysokých škol MŠMT, kde se o tři roky později stala vedoucí oddělení.
V tuto chvíli má na starosti tým 11 lidí.Nejdůležitější zodpovědností oddělení je formulování strategických a rozvojových priorit pro oblast vysokých škol. . V rámci spolupráce s vysokými školami zde využívají metodických, legislativních a finančních nástrojů k realizaci těchto priorit vysokého školství do budoucna tak, aby se v nich našly všechny vysoké školy, od VŠCHT po AMU. Konkrétním nástrojem je pak například Strategický záměr či různé rozvojové programy.
Zuzana ráda svým mentees pomůže naučit se principy strategického plánování – od formulace cílů, přes přidělení určitých nástrojů k jejich dosažení, až po evaluaci dopadů řešení. „V podstatě se využívají stejné techniky uvažování, ať už budete formulovat jakoukoli strategii či rozvojovou činnost, a to jak v rámci vědy a výzkumu, nebo třeba ve firmě.“
Další oblastí, ve které Zuzana bude ráda sdílet své zkušenosti či si je naopak vyslechne, je pozice mladé ženy ve vedení. V rámci této role se někdy dostává do situací, kdy se potýká s genderovou a věkovou perspektivou svých protějšků. „Máme v sobě strašně moc nejistot. Je důležité naučit se nebát nejistotu projevit nebo si říci o pomoc. Stavíte tak sebe sama do zranitelné pozice, ale pochopila jsem, že je to obzvláště důležitá schopnost u někoho, kde na první pohled nepoznáte, že to v sobě má a že je to jediná cesta, jak se posunout dál a dělat dobře svoji práci.“